» Více o mobbingu «

08Česká republika jako někdejší socialistická země prošla procesem celospolečenské transformace a zavedením tržního hospodářství. Vlastnická změna firem a institucí, racionalizace pracovních míst, růst pravomocí zaměstnavatelů či manažerů a další okolnosti přispěly ke zvýšení nezaměstnanosti a obav lidí o vlastní existenci. Nyní je kompetitivní motivace běžnou a žádoucí vlastností zaměstnanců a reálným podnětem k mobbingu, jehož individuální, skupinové a společenské rozměry vyžadují seriózní empirickou exploraci.

Dalším důvodem, proč zkoumat mobbing v ČR, je malý počet kvalitní odborné literatury věnované tomuto jevu. Několik publikovaných titulů má ráz spíše populárně vědecký, např. „Psychický teror na pracovišti“ autorky B. Huberové (1995), „Mobbing, jak ho rozpoznat a jak mu čelit?“ od H. Kratze (2005), „Můj šéf, můj nepřítel?“ od P. Beňa (2003) nebo „Nenechte se šikanovat kolegou. Mobbing – skrytá hrozba“ od L. Svobodové (2008). Počet odborných a výzkumně fundovaných prací je více než skromný a v současné době zahrnuje články „Mobbing na pracovišti“ od I. Wagnerové et al. (2005) nebo také diplomové práce „Šikana na pracovišti, její prevence a řešení“ od M. Zemanové (2009) a „Formy násilí na pracovišti“ od M. Vondráčkové (2007). Výzkum mobbingu mezi zaměstnanci na vysokých školách v ČR realizovala Zábrodská & Květoň (2012). Rovněž stále existuje poměrně značná konotační nejednoznačnost týkající se pojmu mobbing, který se často ztotožňuje s konflikty na pracovišti, porušováním pracovního práva atd.

Výzkumy ve světě zdůrazňují negativní psychické, zdravotní, sociální či ekonomické účinky mobbingu v zaměstnání. O podobných důsledcích šikany pracujících v ČR prozatím existují některé empirické indicie, např. pilotní šetření Mobbingu ve vybraných kolektivech v Praze, Brně a Olomouci (Cakirpaloglu et al., 2010) či výzkum mobbingu ve zdravotnictví (Lemrová et al., 2010)

Problém, jeho společenský a vědecký význam

Mobbing představuje závažný společenský problém v ekonomicky rozvinutých zemích. Tento pojem do psychologie zavedl a systematicky popsal švédský profesor Heinz Leymann v roce 1984. Alternativně se jako synonyma používají pojmy bullying (zastrašování, šikana, fyzické násilí) nebo incivility (neslušnost, hrubost, nevhodné chování). V počátcích psychologický zájem o výzkum mobbingu dominoval mezi skandinávskými psychology (Leymann et al., 1996, Björkqvist et al., 1994, Einarsen et al., 1996), později se rozšířil do USA (Fox et al., 2005), Německa (Zapf et al., 1996), Dánska (Mikkelsen et al., 2001), Španělska (Carnero et al., 2008), Austrálie (Boddy, 2011), Chorvatska (Laklija et al., 2010, Đukanović, Lj, 2009), jako pilotní a navazující výzkum v ČR (Cakirpaloglu et al. 2010, 2011).

Uvedené výzkumy se shodují, že mobbing existuje téměř ve všech zkoumaných pracovních kolektivech, a jako takový představuje závažný problém. O mobbingu lze uvažovat v kontextu, kdy je zaměstnanec šikanován alespoň jednou týdně v průběhu nejméně jednoho roku. Někdy se o mobbingu uvažuje při sexuálním obtěžování či vydírání na pracovišti, ale také při špatném zacházení se zaměstnancem bez náznaků sexuální nebo rasové konotace.

Důvody k mobbingu jsou různé. Leymann je dává do souvislosti s nevhodným klimatem na pracovišti a organizačními nedostatky (in Zapf et al., 2001), zatímco Boddy, vyzdvihuje psychopatologickou konstelaci osobnosti mobbera (Boddy, 2011).

Odhady výskytu šikany na pracovišti jsou různé a souvisí zejména s použitým kritériem hodnocení, dále s pracovní pozicí hodnotitele, zemí, ve které proběhlo šetření atd. Obecně se odhady pohybují mezi 1% – 4% pracující populace (Zapf et al., 2001); dle země výzkumu Švédsko: 3,5% (Leymann, 1996), Finsko a Británie: 10% (Hoel et al., 2000; Vartia 1996), Norsko: 5,6% (Einarsen et al., 1996), Dánsko: 2% – 4% (Mikkelsen et al, 2001); s použitím operacionálních kritérií (projev mobbingu nejméně jednou týdně, v průběhu 6 měsíců) se odhad mobbingu v Dánsku pohybuje mezi 2,7% – 8% (Mikkelsen et al., 2001), v ČR kolem 8,3% pracujících (Cakirpaloglu et al., 2011). Z hlediska hodnotitelů nejvyšší odhad o výskytu mobbingu (10%-16%) uvádějí finští odboráři (Vartia, 1996), univerzitní zaměstnanci 8% (Salin, 2003) nebo také 16 % v ČR dle marketingové agentury Gfk (Vondráčková, 2007).

Mobbing zasahuje jak muže, tak ženy. Podle Pearsona jsou častějším cílem negativních projevů na pracovišti muži a také zaměstnanci v soukromém sektoru (Pearson et al., 2000). Další studie rovněž indikují mobbing u pracujících všech organizačních postavení včetně vrcholových manažerů a podnikatelů (Salin, 2001).

Formy šikany na pracovišti mohou být různé. Leymann (1996) vymezil pět kategorií mobbingových strategií: útoky na možnost vyjadřovat vlastní názor a komunikovat, omezování sociálních vztahů, ohrožení reputace, útoky na kvalitu profesní a životní situace a posléze útoky na zdraví obětí. Platnost těchto forem mobbingu výzkumy pravidelně potvrzují (Mikkelsen et al., 2001, Zapf et al., 1996, Vartia, 2001, Cakirpaloglu et al., 2010).

Závažnost mobbingu spočívá v jeho dlouhotrvajících a různorodých zdravotních, sociálních a pracovních důsledcích (Zapf et al., 2001). Výzkumné studie prokázaly, že oběti šikany manifestují úzkost, deprese, podrážděnost, sebedestrukce, pokles pocitu pohody (Einarsen et al., 1997; Zapf et al., 1996; Cakirpaloglu et al., 2010). Mnoho obětí mobbingu také čelí různým psychosomatickým potížím (Brodsky, 1976; Mikkelsen et al., 2001). Oběť se obecně cítí špatně, její kladný postoj k práci se mění, pracovní nespokojenost a pokles sebeúcty snižují její elán a ochotu pro vlastní setrvání v kolektivu (Andersson et al., 1999; Pearson et al., 2005; Cortina et al., 2002). Empirické evidence potvrdily souvislost: mobbing – narušení pracovní atmosféry – pokles produktivity práce – fluktuace zaměstnanců (Vartia, 2001). Kromě toho existují zjištění, že mobbing zřejmě ovlivňuje i jeho svědky. Pozorování šikany vlastního kolegy může u ostatních pracujících způsobit ohrožení pocitu vlastní pohody (Niedl, 1996), obecný stres a další psychické problémy (Vartia, 2001).

Zdroje

Zábrodská, K., & Květon, P. (2012). Šikana na pracovišti v prostředí českých univerzit: výskyt, formy a organizační souvislosti. (Czech). Czech Sociological Review, 48(4), 641-668.


Newsletter

Nechcete zmeškat žádnou novinku? Přihlašte se k odběru newsletteru.

Partneři projektu